Vladimír Polívka: Od divadla k filmovým rolím, které si zamilujete

Dětství a herecká rodina

Vladimír Polívka se narodil 6. července 1989 v Praze do významné umělecké rodiny. Jeho otcem je legendární český herec Boleslav Polívka, který se proslavil nejen jako divadelní a filmový herec, ale také jako mim a bavič. Jeho matkou je herečka Chantal Poullain, původem z Francie, která do České republiky přišla v 80. letech a stala se významnou postavou českého filmu a divadla.

Vyrůstal v prostředí, kde bylo umění a divadlo každodenní součástí života. Již od útlého dětství byl obklopen divadelním prostředím, což významně ovlivnilo jeho budoucí kariérní směřování. Na brněnském Divadle Bolka Polívky trávil mnoho času a postupně vstřebával atmosféru divadelního zákulisí. Jeho dětství bylo specifické tím, že vyrůstal mezi dvěma kulturami - českou ze strany otce a francouzskou ze strany matky, což mu poskytlo jedinečný multikulturní pohled na svět.

Vladimír navštěvoval základní školu v Brně, kde se již tehdy aktivně zapojoval do školních představení a kulturních akcí. Jeho talent se projevoval už v raném věku, kdy dokázal přirozeně zaujmout publikum a projevoval výrazné herecké nadání. Během dospívání se často objevoval po boku svého otce v různých televizních pořadech a příležitostně i v menších divadelních rolích.

Herecká rodina mu poskytla nejen genetické předpoklady, ale především neocenitelné zkušenosti a kontakty v uměleckém světě. Od malička měl možnost pozorovat práci profesionálních herců, režisérů a dalších divadelních umělců. Toto prostředí mu umožnilo pochopit náročnost herecké profese a získat realistický pohled na práci v umělecké branži.

Přestože by se mohlo zdát, že měl díky svému původu cestu k herectví jednodušší, musel si své místo na české umělecké scéně vydobýt vlastním úsilím a talentem. Vladimír se nikdy nesnažil pouze těžit ze slavného příjmení, ale naopak se snažil vybudovat si vlastní uměleckou identitu. Studoval na Pražské konzervatoři a později na DAMU, kde získal potřebné teoretické znalosti a praktické dovednosti pro svou budoucí kariéru.

Jeho dětství bylo také poznamenáno častým cestováním mezi Prahou, Brnem a Francií, což mu umožnilo získat širší rozhled a jazykové dovednosti. Tato zkušenost se později ukázala jako velmi přínosná pro jeho hereckou kariéru, zejména při práci v mezinárodních projektech. Vladimír tak díky svému původu a výchově získal jedinečnou kombinaci českého divadelního základu a francouzské kultury, což se pozitivně odráží v jeho hereckém projevu a uměleckém cítění.

První filmové role v dětských letech

Vladimír Polívka se poprvé objevil před kamerou již v útlém dětství, kdy mu bylo pouhých šest let. Jeho první výraznou rolí byla postava malého chlapce ve filmu Divoká srdce z roku 1989, kde se objevil po boku svého otce Boleslava Polívky. Tato zkušenost předznamenala jeho budoucí hereckou kariéru, přestože v té době ještě nemohl tušit, že se herectví stane jeho životním posláním.

V průběhu devadesátých let se mladý Vladimír objevoval v různých menších rolích, především v pohádkách a dětských filmech. Významným milníkem byla jeho role v televizním filmu Začarované lásky, kde ztvárnil postavu zvídavého chlapce, který objevuje tajemství staré venkovské usedlosti. Jeho přirozený projev a dětská bezprostřednost zaujaly nejen diváky, ale i filmové tvůrce.

Následovala role v rodinném filmu Indiánské léto, kde si zahrál společně s dalšími dětskými herci. Jeho výkon byl kritiky hodnocen velmi pozitivně, zejména pro schopnost přesvědčivě ztvárnit složitější emocionální scény. V této době se také poprvé setkal s režisérem Zdeňkem Tycem, který později významně ovlivnil jeho hereckou dráhu.

Důležitým momentem v jeho dětské filmografii byla účast v televizním seriálu Území bílých králů, kde ztvárnil postavu Tomáše, chlapce z města, který se musí vyrovnat s životem na venkově. Tento projekt mu přinesl první významnější mediální pozornost a pomohl mu etablovat se jako talentovaný dětský herec.

Na přelomu tisíciletí se Vladimír objevil v několika televizních inscenacích, kde měl možnost pracovat s významnými českými herci a režiséry. Tato spolupráce mu poskytla neocenitelné zkušenosti a možnost učit se od zkušených profesionálů. Zvláště významná byla jeho role v televizním filmu Cesta do věží, kde prokázal svůj rostoucí herecký talent a schopnost zvládnout i náročnější dramatické scény.

V této době také začal vystupovat v různých dětských televizních pořadech a moderovat některé vzdělávací programy pro mladé diváky. Tato zkušenost mu pomohla rozvíjet jeho komunikační dovednosti a schopnost improvizace před kamerou. Jeho přirozený projev a charisma z něj udělaly oblíbenou dětskou televizní tvář.

Postupně se začal objevovat i v náročnějších rolích, které vyžadovaly větší hereckou všestrannost. Jeho výkony byly stále přesvědčivější a začal být obsazován do významnějších projektů. Toto období jeho dětského herectví položilo pevné základy pro jeho pozdější profesionální kariéru a pomohlo mu vybudovat si respekt v české filmové a televizní branži.

Studium na DAMU v Praze

Vladimír Polívka se rozhodl jít ve stopách svých slavných rodičů a po maturitě na gymnáziu se přihlásil ke studiu na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze. Jeho cesta na DAMU však nebyla jednoduchá, musel projít náročným přijímacím řízením, které zahrnovalo několik kol. V prvním kole předvedl své herecké nadání prostřednictvím připravených monologů a básní, přičemž zaujal komisi svým osobitým projevem a přirozeným talentem.

Na DAMU studoval v letech 2009-2013 pod vedením významných pedagogů, mezi nimiž byli například Miroslav Krobot a Boris Rösner. Během studia se aktivně zapojoval do školních představení a projektů, kde mohl rozvíjet své herecké dovednosti a získávat cenné zkušenosti. Významným mezníkem jeho studia byla role v absolventském představení Peer Gynt, kde prokázal svůj všestranný talent a schopnost zvládnout náročnou dramatickou postavu.

Studium na DAMU pro Vladimíra znamenalo nejen získávání teoretických znalostí a praktických dovedností, ale také formování jeho vlastního hereckého rukopisu. Během čtyř let studia se seznámil s různými hereckými technikami, od klasického činoherního herectví až po experimentální formy. Součástí jeho vzdělávání byly také předměty jako jevištní mluva, pohybová výchova, dějiny divadla či hudební průprava.

V průběhu studia se Vladimír Polívka začal objevovat i v profesionálních divadelních produkcích a televizních projektech. Jeho první větší televizní role přišla ještě během studií, když byl obsazen do seriálu Vyprávěj. Tato zkušenost mu pomohla propojit teoretické znalosti získané na DAMU s praktickými požadavky televizní a filmové tvorby.

Významným aspektem jeho studia byla také spolupráce se spolužáky, z nichž mnozí se později stali jeho kolegy v profesionálním životě. Společně vytvářeli studentské projekty, experimentovali s různými divadelními formami a vzájemně se inspirovali. Tato tvůrčí atmosféra významně přispěla k jeho uměleckému růstu.

Během studia se také aktivně zajímal o režii a dramaturgii, což mu později pomohlo lépe porozumět celému procesu divadelní tvorby. Jeho závěrečná absolventská práce se zabývala problematikou současného českého divadla a možnostmi jeho inovace. Toto teoretické zamyšlení nad stavem divadelního umění prokázalo jeho hluboký zájem o divadlo jako komplexní uměleckou formu.

Po úspěšném absolvování DAMU v roce 2013 plynule přešel do profesionální sféry, kde začal budovat svou kariéru jak v divadle, tak ve filmu a televizi. Znalosti a zkušenosti získané během studia mu poskytly pevný základ pro další umělecký růst a pomohly mu etablovat se jako respektovaný herec mladé generace.

Průlomová role v seriálu První republika

Vladimír Polívka zaznamenal významný kariérní průlom díky své roli v úspěšném retro seriálu První republika, kde ztvárnil postavu Fredyho Valentu. Tento charismatický mladík z vyšší společnosti se stal jednou z nejvýraznějších postav celého příběhu, který se odehrával v období první republiky. Polívka dokázal své postavě vdechnout jedinečnou směs aristokratické povýšenosti a mladistvé nerozvážnosti, což z Fredyho udělalo jednu z nejkomplexnějších dramatických postav v českém televizním prostředí posledních let.

Název díla	Rok	Typ	Role
Běžná selhání	2022	Film	David
Deníček moderního fotra	2021	Film	Naty
Prvok, Šampón, Tečka a Karel	2021	Film	David
Specialisté	2017	TV seriál	Adam Panc

Role Fredyho Valenty představovala pro Vladimíra Polívku skutečnou hereckou výzvu, neboť musel zvládnout nejen dobovou mluvu a vystupování, ale také složitý charakterový vývoj své postavy napříč třemi sériemi. Jeho výkon byl oceňován jak diváky, tak kritiky, kteří vyzdvihovali především jeho schopnost přesvědčivě ztvárnit vnitřní konflikty mladého muže zmítaného mezi rodinnými povinnostmi a vlastními touhami.

Seriál První republika se natáčel v letech 2014-2018 a Polívka se během této doby musel vypořádat s náročným natáčecím harmonogramem, který zahrnoval dlouhé hodiny v kostymérně, zkoušky dobových tanců a především intenzivní práci na správném vykreslení společenských poměrů prvorepublikové smetánky. Jeho herecký výkon významně přispěl k celkovému úspěchu seriálu, který se stal jedním z nejsledovanějších českých televizních počinů své doby.

Zajímavostí je, že pro přípravu na tuto roli Vladimír Polívka studoval dobové materiály, fotografie a dokumenty, aby co nejlépe pochopil mentalitu mladých mužů z vyšší společnosti první republiky. Věnoval také značnou pozornost dobovému oblékání a etiketě, což se pozitivně odrazilo na autenticitě jeho ztvárnění. Díky této roli si Polívka vybudoval pevnou pozici mezi předními českými herci své generace a otevřely se mu dveře k dalším významným televizním i filmovým projektům.

V kontextu jeho dosavadní kariéry představovala role v První republice zlomový moment, který definitivně potvrdil jeho herecké kvality a schopnost unést hlavní dramatickou postavu v náročném historickém seriálu. Polívka dokázal, že není jen synem slavného otce, ale svébytným hercem s vlastním výrazným rukopisem. Jeho ztvárnění Fredyho Valenty se stalo vzorem pro další mladé herce, kteří se pouštějí do historických rolí, a ustanovilo nový standard kvality v českých retro seriálech.

Díky této roli se Vladimír Polívka zařadil mezi nejvyhledávanější mladé české herce a získal si respekt celé divácké i odborné veřejnosti. Jeho výkon v První republice je dodnes považován za jeden z nejpůsobivějších v jeho dosavadní kariéře a významně přispěl k tomu, že se stal pravidelným účastníkem prestižních českých filmových a televizních projektů.

Účinkování v televizním seriálu Ordinace

Vladimír Polívka se v roce 2017 připojil k obsazení populárního českého televizního seriálu Ordinace v růžové zahradě 2, kde ztvárnil postavu mladého lékaře MUDr. Petra Váchu. Jeho role představovala ambiciózního a talentovaného chirurga, který přichází do nemocnice Kamenice jako nová posila týmu. Postava Petra Váchy se rychle stala významnou součástí děje a získala si přízeň diváků díky komplexnímu charakteru, který kombinoval profesionální oddanost medicíně s osobními dramaty.

V průběhu svého působení v seriálu se Polívkova postava potýkala s řadou dramatických zápletek, včetně komplikovaného vztahu s kolegyní MUDr. Beatou Tučkovou, kterou ztvárnila Monika Zoubková. Jejich vzájemná chemie na obrazovce přispěla k vytvoření jedné z nejsledovanějších dějových linek seriálu. Petr Vácha se musel vypořádat také s náročnými profesními výzvami, kdy několikrát čelil život ohrožujícím situacím při záchraně pacientů.

Významným momentem v seriálovém působení Vladimíra Polívky byla storyline týkající se závislosti jeho postavy na lécích, která vznikla po náročné operaci a následné rekonvalescenci. Tato dějová linka umožnila Polívkovi předvést své herecké umění v emotivně náročných scénách a ukázat divákům temnou stránku lékařské profese. Jeho ztvárnění závislého lékaře, který se snaží udržet svou kariéru a současně bojuje s osobními démony, patřilo k nejvýraznějším výkonům v celém seriálu.

Polívkovo účinkování v Ordinaci přineslo seriálu novou dynamiku a svěží energii. Jeho postava se zapojovala do různorodých příběhů, od profesních dramat přes romantické zápletky až po těžká morální dilemata. Petr Vácha se postupně vypracoval z nováčka na respektovaného člena týmu, přičemž musel překonat řadu překážek a prokázat své kvality nejen jako lékař, ale i jako člověk.

Herecký výkon Vladimíra Polívky v roli MUDr. Váchy získal pozitivní ohlasy jak od diváků, tak od kritiky. Jeho přirozený projev a schopnost věrohodně ztvárnit složitou postavu mladého lékaře přispěly k celkové kvalitě seriálu. Působení v Ordinaci také významně přispělo k Polívkově profesnímu růstu a pomohlo mu etablovat se jako jeden z nejvýraznějších představitelů mladé herecké generace v České republice.

Během svého účinkování v seriálu se Polívka musel vypořádat s náročným natáčecím harmonogramem, který kombinoval s dalšími hereckými projekty v divadle i ve filmu. Jeho profesionalita a schopnost skloubit různé herecké závazky potvrdily jeho postavení jako všestranného umělce. Role MUDr. Váchy se stala jednou z jeho nejviditelnějších televizních rolí a významně přispěla k jeho popularitě mezi českými diváky.

Herectví není jen o talentu, ale o neustálém hledání nových výzev a překonávání vlastních hranic.

Zdeněk Havlíček

Film Běžná selhání 2022

V roce 2022 se Vladimír Polívka představil v pozoruhodném snímku Běžná selhání, který režírovala Cristina Grosan. Film se odehrává během jednoho dramatického dne, kdy město zasáhne série nevysvětlitelných výbuchů. V tomto apokalyptickém dramatu ztvárnil Polívka postavu Denisova partnera, který se objevuje v příběhu propojujícím osudy tří žen různých generací.

Příběh sleduje mladou matku Hanu (Taťjana Medvecká), dospívající Terezu (Nora Klimešová) a vdovu Silvii (Petra Špindlerová), jejichž životy se protnou během jediného dne plného podivných událostí. Vladimír Polívka zde exceluje v menší, ale významné roli, která dokresluje atmosféru nejistoty a existenciální krize, jež prostupuje celým filmem.

Snímek získal značnou pozornost na mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách, kde měl světovou premiéru v sekci Giornate degli Autori. Kritici vyzdvihovali především originální zpracování tématu společenského kolapsu a způsob, jakým film kombinuje intimní drama s prvky dystopické fikce. Polívkův výkon byl hodnocen jako přesvědčivý a citlivý, perfektně zapadající do celkové mozaiky příběhu.

Film se vyznačuje specifickou vizuální estetikou, která podtrhuje atmosféru nejistoty a odcizení v moderní společnosti. Kamera často sleduje postavy v dlouhých, pomalých záběrech, což vytváří pocit napětí a očekávání. Polívkova postava, ačkoliv není v centru děje, přináší do filmu důležitý prvek humanity a vztahové dynamiky.

Běžná selhání představují významný příspěvek k současné české kinematografii, který se nebojí experimentovat s žánrem a formou. Pro Vladimíra Polívku znamenala účast v tomto projektu další důležitý krok v jeho herecké kariéře, kde prokázal schopnost zapadnout do náročnějších uměleckých projektů. Jeho role, byť menšího rozsahu, demonstruje hercovu schopnost přesvědčivě ztvárnit komplexní charaktery v netradičních narativních strukturách.

Film získal několik významných ocenění na domácích i zahraničních festivalech a byl pozitivně přijat jak odbornou kritikou, tak diváky. Především byl oceňován za odvážný přístup k žánru, kvalitní herecké výkony a působivou vizuální stránku. Pro Vladimíra Polívku představovala účast v tomto projektu další důkaz jeho všestrannosti a schopnosti adaptovat se na různorodé herecké výzvy.

Snímek také otevřel důležitou diskusi o současných společenských problémech a způsobu, jakým se s nimi jednotlivci vyrovnávají v krizových situacích. Polívkova postava v tomto kontextu slouží jako zajímavý katalyzátor děje, který pomáhá odkrývat hlubší vrstvy příběhu a charakterů hlavních protagonistek.

Divadelní role v Národním divadle

Vladimír Polívka se v Národním divadle etabloval jako výrazný talent mladé herecké generace. Jeho první významnou rolí na prknech první české scény byla postava Romea v klasickém zpracování Shakespearovy tragédie Romeo a Julie, kde exceloval po boku Terezy Voříškové. Toto nastudování režiséra Vladimíra Morávka získalo mimořádný ohlas u publika i kritiky, především díky modernistickému pojetí a dynamickému ztvárnění hlavních postav.

V následujících sezónách se Polívka představil v řadě významných inscenací. Mimořádně působivé bylo jeho ztvárnění Kristiána v adaptaci Cyrana z Bergeracu, kde dokázal skloubit prvky romantického hrdiny s jemnou ironií a současným pohledem na klasickou látku. Jeho výkon v této roli mu vynesl nominaci na Cenu Thálie v kategorii mladý umělec do 33 let.

Nezapomenutelné bylo také jeho účinkování v experimentální inscenaci Jako břitva pod vedením režiséra Jana Mikuláška, kde ztvárnil komplexní postavu mladého revolucionáře v době normalizace. Tato role ukázala Polívkovu schopnost pracovat s psychologicky náročnými charaktery a přesvědčivě zobrazit vnitřní konflikt postavy.

V současném repertoáru Národního divadla můžeme Vladimíra Polívku vidět v několika stěžejních inscenacích. Významná je jeho role v moderní adaptaci Čechovova Racka, kde ztvárňuje postavu Konstantina Trepleva. Jeho interpretace mladého, vnitřně rozervaného umělce přináší nový pohled na tento klasický charakter a dokazuje Polívkovu schopnost propojit tradiční divadelní postupy se současným výrazem.

Mezi jeho další pozoruhodné role patří vystoupení v experimentální inscenaci Místo od současného českého dramatika, kde se musel vypořádat s fyzicky i psychicky náročnou rolí. Jeho výkon v této avantgardní produkci ukázal jeho všestrannost a ochotu překračovat běžné divadelní konvence. Inscenace kombinovala prvky pohybového divadla s klasickým činoherním projevem, což Polívkovi umožnilo naplno využít jeho pohybové nadání a fyzickou zdatnost.

V posledních letech se Polívka významně podílel na projektu Nová krev, který představuje současnou dramatickou tvorbu mladých autorů. Jeho angažmá v těchto experimentálních inscenacích potvrzuje jeho pozici jako jednoho z nejvýraznějších představitelů mladé generace českého divadla. Jeho schopnost přirozeně kombinovat klasické herecké techniky s moderními výrazovými prostředky z něj činí jednoho z nejžádanějších herců současné divadelní scény.

Spolupráce s otcem Bolkem Polívkou

Vladimír Polívka měl možnost několikrát spolupracovat se svým otcem Bolkem Polívkou na různých filmových a divadelních projektech, což pro něj představovalo jedinečnou příležitost učit se od jedné z nejvýznamnějších osobností českého divadla a filmu. Jejich první výraznější společné působení přišlo v roce 2014 v divadelní hře DNA, kde oba ztvárnili hlavní role. Tato spolupráce ukázala, že jablko skutečně nepadá daleko od stromu, a mladý Vladimír prokázal, že zdědil otcův komediální talent a cit pro timing.

V roce 2016 následovala jejich společná práce na filmu Děda, kde si zahráli otce a syna, což jim umožnilo přenést jejich skutečný vztah na filmové plátno. Jejich vzájemná chemie byla patrná v každé společné scéně a kritici oceňovali především přirozenost jejich interakcí. Bolek Polívka svému synovi během natáčení předával cenné zkušenosti a rady, které nashromáždil za desetiletí své herecké kariéry.

Významným milníkem jejich spolupráce se stalo představení v Divadle Bolka Polívky, kde společně účinkovali v inscenaci Šašek a syn. Toto představení bylo symbolické nejen svým názvem, ale i obsahem, který reflektoval skutečný vztah mezi dvěma generacemi herců. Vladimír zde měl možnost ukázat svůj talent v plné šíři a dokázal, že je schopen držet krok se svým slavným otcem.

Na televizních obrazovkách se duo Polívků objevilo v několika zábavných pořadech, včetně silvestrovských speciálů a talk show, kde jejich společné vystupování vždy přitahovalo pozornost diváků. Jejich schopnost improvizace a vzájemné doplňování se stala pověstnou a diváci si oblíbili jejich společné výstupy pro jejich autenticitu a humor.

V roce 2019 se oba objevili v dokumentárním filmu mapujícím jejich společnou cestu herectvím, kde otevřeně hovořili o výzvách a radostech společné práce. Vladimír zde přiznal, že být synem slavného otce není vždy jednoduché, ale zároveň zdůraznil, jak moc si váží možnosti učit se od něj přímo při práci. Bolek na druhou stranu vyjádřil hrdost nad synovou samostatnou kariérou a jeho schopností vybudovat si vlastní hereckou identitu.

Jejich spolupráce pokračovala i v následujících letech, kdy společně vystupovali v různých divadelních projektech a televizních pořadech. Každé jejich společné vystoupení přináší divákům něco nového a ukazuje, jak se jejich vzájemný profesionální vztah vyvíjí a prohlubuje. Vladimír postupně vystupuje z otcova stínu a buduje si vlastní kariéru, přičemž využívá zkušenosti a znalosti, které získal při společné práci s otcem, ale zároveň si zachovává svůj jedinečný herecký rukopis.

Ocenění a nominace za herecké výkony

Vladimír Polívka během své herecké kariéry získal několik významných ocenění a nominací, které potvrzují jeho výjimečný talent a přínos českému divadlu i filmu. V roce 2018 byl nominován na Cenu Thálie v kategorii činohra za mimořádný výkon v představení Maryša v Národním divadle, kde ztvárnil postavu Vávry. Jeho ztvárnění této klasické role přineslo nový, moderní pohled na známý příběh a kritika vyzdvihovala především jeho schopnost propojit dramatičnost s jemnou psychologickou kresbou postavy.

Za roli ve filmu Běžná selhání (2022) získal nominaci na Českého lva v kategorii nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli. Jeho výkon v tomto snímku byl oceňován zejména pro autenticitu a citlivé uchopení složité charakterové postavy. Filmová kritika vyzdvihovala především jeho schopnost přirozeně přecházet mezi různými emocionálními polohami a věrohodně ztvárnit vnitřní konflikt své postavy.

V divadelní sféře se Vladimír Polívka dočkal uznání také za své výkony na prknech Divadla Na Jezerce, kde exceloval v několika představeních. Zvláštní uznání poroty získal za roli v inscenaci Charleyova teta, kde prokázal svůj komediální talent a schopnost timing. Jeho výkon v této klasické komedii byl označován za jeden z nejvýraznějších komediálních výkonů sezóny.

Na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech vzbudil pozornost svým výkonem ve filmu Krajina ve stínu, kde ztvárnil jednu z klíčových postav. Ačkoliv za tento výkon nezískal přímé ocenění, kritika jednoznačně vyzdvihovala jeho schopnost ztvárnit komplexní historickou postavu s potřebnou hloubkou a přesvědčivostí.

V roce 2020 obdržel cenu divadelní kritiky za svůj výkon v experimentálním představení Mechanický pomeranč, kde dokázal skloubit fyzicky náročný výkon s psychologickou propracovaností postavy. Toto ocenění potvrdilo jeho schopnost zvládat i náročnější avantgardní projekty a experimentální divadelní formy.

Za zmínku stojí také jeho nominace na cenu České filmové kritiky za roli ve filmu Prvok, Šampón, Tečka a Karel, kde přesvědčivě ztvárnil jednu ze čtyř hlavních postav. Jeho výkon byl oceňován především pro přirozenost a schopnost balancovat mezi komediální a dramatickou polohou role.

V televizní tvorbě získal uznání za roli v seriálu Zkáza Dejvického divadla, kde prokázal svůj smysl pro situační humor a schopnost sebeironie. Tento výkon mu přinesl nominaci na cenu Českých lvů v kategorii nejlepší mužský herecký výkon v televizním seriálu. Kritika ocenila především jeho schopnost organicky zapadnout do ansámblového herectví a přitom si zachovat svůj osobitý herecký rukopis.

Současné televizní a filmové projekty

Vladimír Polívka v posledních letech výrazně rozšířil své působení v českém filmu a televizi. V roce 2022 ztvárnil významnou roli v historickém dramatu Slovo, kde se představil po boku Marie Poulové. Jeho výkon v tomto snímku získal pozitivní ohlasy od filmových kritiků i diváků. Následně se objevil v televizním seriálu Dobré ráno, Brno, kde prokázal svůj komediální talent v roli ambiciózního moderátora lokální televizní stanice.

Významným milníkem v jeho kariéře se stala role v celovečerním filmu Běžná selhání, který měl premiéru na prestižním filmovém festivalu v Benátkách. V tomto snímku Polívka předvedl komplexní herecký výkon, který mu přinesl uznání mezinárodní kritiky. Paralelně s filmovou tvorbou se věnuje také televizní produkci, kde se objevil v populárním seriálu Případy 1. oddělení, ve kterém ztvárnil postavu mladého detektiva.

V současné době pracuje na několika projektech současně. Jedním z nich je připravovaný historický velkofilm o československých legiích, kde ztvárňuje jednu z hlavních postav. Kromě toho se podílí na natáčení nové české romantické komedie, kde hraje charismatického muzikanta. Jeho všestrannost se projevuje i v účinkování v dokumentárním cyklu Příběhy českého filmu, kde působí jako průvodce a vypravěč.

Na televizních obrazovkách jej diváci mohou pravidelně vídat v zábavném pořadu Tvoje tvář má známý hlas, kde předvádí své pěvecké a taneční nadání. Jeho schopnost transformovat se do různých hudebních osobností mu přinesla značnou popularitu u široké veřejnosti. Nezanedbatelná je také jeho účast v dramatickém seriálu Zlatá labuť, kde ztvárňuje komplexní charakterovou postavu v příběhu z období první republiky.

Polívka se také věnuje dabingu, kde propůjčuje svůj hlas postavám v zahraničních filmech a seriálech. Jeho charakteristický projev a schopnost pracovat s hlasem z něj dělají vyhledávaného dabingového herce. V roce 2023 se podílel na českém znění několika významných mezinárodních produkcí.

Mezi jeho nejnovější projekty patří také spolupráce na experimentálním filmu mladého režiséra, kde kombinuje prvky dokumentu a fikce. Tato role představuje pro Polívku novou výzvu a možnost ukázat další rozměr svého hereckého talentu. Současně se připravuje na natáčení druhé řady úspěšného kriminálního seriálu, kde se vrátí ke své oblíbené postavě vyšetřovatele.