Nepatrím síce k hororovým fanatikom, ale viem ohodnotiť kvalitu a Woman in Black ju určite má. Dej je možno jednoduchý a nevyniká ničím výnimočným, no temná a hororová atmosféra áno. K tomu Daniel dokázal, že vie naozaj zahrať aj niečo iné, ako kúzelníka a do filmu zapadol naozaj kvalitne.

Jednoduchá hororová báchorka v dokonale atmosférických kulisách anglické přímořské vesničky. Neoriginalita a jednoduchost děje vůbec nevadí (Hammer nikdy netočil intelektuální, sofistikované filmy), co však bohužel vadí: skutečnost, že se film v takovém krásně hororovém prostředí nezmůže - co se týče strašení - na nic jiného než na laciné lekačky podle receptu "ukaž cokoli" + "přidej hlasitost". Vizuálně jsem si ten film fakt užíval (ať už v samotném prokletém domě, tak i ve vesničce), ale strach se nedostavil skoro vůbec. Jediný pohled na ženu v černém ve více než dvacet let staré televizní adaptaci téže předlohy ve mne vyvolal větší záchvěv hrůzy, než se zde povedlo všem lekačkám dohromady. Daniel Radcliffe to odehrál slušně. Závěr zklamal, stejně jako pár velmi rozpačitých scén (paní s psíky, pták v penzionu). Hodnotím 7/10, celkově se mi Žena v černém celkem líbila, bohužel s výše vypsanými výhradami. Doufal jsem v plnou palbu, k té to má ovšem daleko.

James Watkins úplně obrátil notu, když z agresivních výrostků přešel do klasické secesní duchařiny, ale laťku své pověsti, nastavené svojí prvotinou, rozhodně doskočil, protože to pere do diváka s takovou razancí, až jsem si kladl otázku, kde sakra ten člověk celé ty roky byl, když všichni brečeli na skomírajícím žánrem. Je to vlastně těžká frajeřina bafat na diváka tak předvídatelně a přitom s takovou drzostí a nesmlouvavostí, ve které umírají malé děti, a záhada se rozplétá v rychlém tempu, přičemž si film udržuje onu britskou rozvážnou distingovanost a mírný odstup. Od dokonalosti se to odchyluje pouze typově nepadnoucím Radcliffem, který, nic proti jeho výkonu, prostě ještě na takovou roli nedorostl. Jinak hluboká poklona před režisérem.

Stará dobrá Anglie. V Baskervillu maj blata, v Crythin Gifford zase bažiny. Podivně chovající se vesničané, stará barabizna.... jeden nemusí bejt ani velkej génius (jasně, tak to jsem tady dobře...), aby poznal, která bije. Pověry? Skutečnost? Jednoduchý a výborně načasovaný „věci“ mě udržujou v neustálým stresu (prostatikům nedoporučuju sledování v noci a o samotě!) Křeslo se houpe, nikdo tam není, ale JÁ JI VIDÍM! Mrazí mě často a hodně. A ty zasraný lekačky! To mě poser boty! Angláni porážej Thajce rozdílem třídy... (Proklatě zajímavá duchařina. I bez svině vylejzající z vany. I když...)
Několik důvodů, proč má smysl film vidět:
1. Stejnojmennou knihu od Susan Hill číst nebudu.
2. Hledám pro svýho chlapečka nějakou děsivou hračku.
3. Miluju optimistický konce.
4. Thx za titule „Sanji“.

Hery Potrat a Ohnitá rašple je film, ze kterého jednomu konečně nenaskakují Bradavice! Není to naštěstí takový ten horor jako grafomanské bláboly paní Rohlíkové, u něhož by si poďobaní pubescenti křečovitě svírali šulínky, nýbrž poctivá, atmosférická porce viktoriánké duchařiny, jaká už tu dlouho nebyla! Dokonce i ten castingový error není tolik fatální, Daneček to celkem utáhne, a ani na moment jsem kupodivu neočekával, že by nasadil lennonky, vytáhl kouzelný klacek a vyzvrátil nějaké to "dexempo rumplex". Je to temné, je to ponuré, vraždí se tam děti a hlavně v tom nehraje ani jedna paní v plynové masce, takže to v záplavě hollywoodsko - ťamanských sraček typu Insidious působí, jako byste po přečtení Prince dvojí orientace vzali do ruky Drákulu!