Natočit dnes něčím překvapující film o druhé světové válce, podívat se na tuto etapu dějin nějak jinak, nově, překvapivě, to je téměř nemožný úkol. Vše již bylo pojmenováno, vyřčeno, zdokumentováno… Přesto se čas od času někomu podaří vytvořit mimořádné dílo, které vyráží divákovi dech objevností tématu. Německý režisér Max Färberböck to svou adaptací kontroverzních pamětí „Žena v Berlíně” záměrně anonymní autorky ovšem dokázal. Pohled na válku z perspektivy ženy (je v podstatě jedno, jaké je národnosti, i přímo ve filmu zaznívají sugestivní pasáže dokumentující fakt, že pohled například ruské ženy by byl ještě mnohem drastičtější, proto odsuzovat slepě jen ruské vojáky a ruskou stranu je tragický omyl…) je skutečné novum a při jeho percepci mrazí. Válka a o to paradoxněji její konec není synonymem radosti a pozitivních nálad, ale jen a pouze strachu, potupy, pohany, znásilňování…(oč paradoxněji by popisované události vyzněli posunuty k skutečně vnímanému osvobození, kupříkladu do prostředí polského či pobaltského, eventuálně i našeho), neboť slovo válka je ve všech jazycích v podstatě jen eufemismem…její skutečné hrůzy se do žádného slova nevměstnají… „Válka změnila význam slov.”

První vydání knihy Anonyma „Žena v Berlíně“ vzbudilo velké pohoršení. Byla nazývána hanbou německých žen. Autorka byla tak šokována opovržením součastníků, že až do své smrti zakázala další vydání. A i poté mělo zůstat její jméno anonymní…. Zprvu to vypadá na horor plný nadržených „zvířat“. Rudá armáda taková zřejmě byla. Scény znásilnění, mladá či stará – válka si nevybírá. Vždyť jde jen o pár minut. Film má pomoci pochopit, PROČ některé německé ženy dělaly to, co dělaly. Příběh si zachovává korektnost (odsuzovat sovětské vojáky?… co myslíte, že dělali Němci?). Místo pozdravu – KOLIKRÁT? Každý se snaží přežít, jak umí. Kurva? Možná ano. Jíst se ale musí. Může však také dojít ke sblížení kultur. Nepochopitelné? Ale válka ještě neskončila! Ženy si to sami před sebou dokáží obhájit. Ale co vracející se němečtí muži? Silný příběh nutící k zamyšlení. Někdo to pochopí, někdo ne. A nejde ani o to, jak tento film skončí. Jde o to, o čem vyprávěl. Německá kinematografie zažívá nádherné časy!

V dubnu roku 1945, když Sověti vpochodovali do zruinovaného města Berlín, začíná trýznení civilního obyvatelstva. Masové znásilňování žen různých věkových skupin jsou na denním pořádku. Zde začíná drama fotografky Anonymy (Nina Hoss), která hledá pomoc a lásku u jednoho z ruských důstojníků (Evgeny Sidikhin). Znnásilňování německých žen ruskými vojáky bylo dodnes tabu. Autor (Max Färberböck) vám přináší zdrcujíci pohled do zákulisí těchto událostí.