Animovaná pohádka pojednávající o poklidném životě panujícím v království odložených hraček, trvajícím však jen do doby, než se o krásnou panenku Pomněnku začne zajímat krutý vládce Říše Zla. V boji o její záchranu se ale projeví síla přátelství a touha zachránit starý dobrý svět…

Švankmajerovsky bizarní podívaná, surreálně kombinující možné i nemožné roviny vnímání. Ani není třeba se zmatlat drogou nebo něčím jiným, viditelné pochopí i místní inteligence, a ostatní už půjde samo. Možná.

Jiří Barta se v minulosti zabýval prakticky výhradně autorskou tvorbou pro dospělé a v případě svého nejnovějšího projektu sáhl k žánru pohádky vlastně z nouze, když není možné získat finance na ryze artovou animovanou tvorbu pro dospělé publikum. Jenže i tak své původní představy o animovaném filmu vtiskl do svého filmu, takže vzniklo něco, co se snad nejvíce podobá Švankmajerovu snímku Něco z Alenky. Poetická podívaná, která je na hony vzdálená běžným rodinným snímkům, které v současnosti chrlí světové společnosti typu Pixar nebo Walt Disney. Děj není podstatný a dá se shrnout do několika řádků, důležitá je atmosféra filmu a zejména jeho výtvarné řešení. Prostor je zaplněn obrovským množstvím předmětů, které lze nalézt na dávno opuštěné půdě, a ty předměty díky režisérovi a animátorům ožívají a vytvářejí bizarní svět, který je ve výsledku přitažlivější pro dospělého diváka než pro malé dítě. Zužovat film Na půdě na žánr pohádky je zavádějící. V kině jsem si všiml, že si ten film vážně vychutná spíš rodič než jeho potomek, byť hlavní hrdinkou je dětská panenka. Při prvním shlédnutí jsem si ani nedokázal vychutnat všechny ty výtvarné detaily a filmařské nápady. Je to typ filmu, který si nejvíc vychutná fajnšmekr animované tvoby, film, který patří do špičky současné tvorby a má šanci zabodovat na některém festivalu. Je jen škoda, že se nepodařilo najít dostatek financí, aby se natočilo i zbývajících 20 minut filmu podle původního Bartova záměru. Barta do svého filmu navíc zabudoval i linii politické satiry, jeho vládce Říše Zla je vlastně taková zapomenutá busta totalitního státníka, který k ovládání svých poddaných používá praktiky typické pro autoritářské státy. Rozkošné jsou např. vládcovy rozhlasové projevy a slovník, který používá.