… Ještě před verdiktem vtrhli Arcade Fire na pódium s agresivní skladbou Month of May, která má evokovat ducha květnového povstání 1968 v Paříži. Divoce blikající světla a mládežníci na kolech BMX s kamerami na hlavách proměnili přenos v čirý tranz, ze kterého se divákovi televizních estrád musela zatočit hlava. Megafony a hlasité kytary kapely z Montrealu ohlásily malou hudební revoluci, která se naplnila o pár minut později.
Vůbec poprvé navíc dostalo nejprestižnější Grammy album vydané a distribuované nahrávací společností nezávislou na tzv. velké čtyřce (Universal, Sony, EMI, Warner). Vítězství The Suburbs potvrdilo silný rok tzv. indie sektoru, který pomalu začíná přepisovat pravidla hudebního průmyslu.

Arcade Fire - 2001 Demo
Arcade Fire - 2002 Christmas Album
Arcade Fire - 2003 Arcade Fire [EP] (a.k.a. US Kids Know)
Arcade Fire - 2004 Funeral
Arcade Fire - 2004-11-12 Live at TT the Bears, Cambridge
Arcade Fire - 2005 Arcade Fire & David Bowie at Fashion Rocks
Arcade Fire - 2005 Rebellion (Lies)
Arcade Fire - 2005 White Session
Arcade Fire - 2005-05-20 Berlin (FM)
Arcade Fire - 2007 Keep the Car Running
Arcade Fire - 2007 Neon Bible
Arcade Fire - 2007-01-21 Live
Arcade Fire - 2007-06-28 BBC Maida 
Arcade Fire - 2008-01-23 Enmore Theatre
Arcade Fire - 2009 Miroir Noir
Arcade Fire - 2010 Moving Past The Feeling
Arcade Fire - 2010 The Suburbs
Arcade Fire - 2010-07-07 Hackney Empire
Arcade Fire - 2010-08-11 Live in Lollapalooza
Arcade Fire - B-sides (18 rarities)
Covers by Arcade Fire

Pár příkladů, jimiž se Arcade Fire odlišují od nudného kytarového zbytku dnešní mainstreamové scény. Pořád se drží na menším labelu Merge - ani za nic to nechtějí podepsat někomu obrovskému jako je Warner. Když vycházela jejich loňská, všudemožně velebená deska Suburbs, tak koncert, kde s nimi hrál houslita Owen Pallett, z newyorské Madison Square Garden, vysílali přes youtube a režíroval jim to Terry Gilliam. O čem tohle všechno vypovídá: udělali něco, co mohlo vidět hodně lidí, dali najevo, že jejich kamarádem je pořád spíše někdo z alternativní scény než Bruce Springsteen, a že když se spojit s nějakou celebritou, tak si pečlivě vyberou, aby splňovala kritéria estétů-umělců.
V Londýně jsem viděl Akade Fire v 02 Areně (mají ji tam větší než my v Praze); byl to jejich největší koncert v životě, před asi patnácti tisíci. Hráli, jako kdyby to bylo v hale pro dva tisíce. Melodiím prostor nedělali, chvílema to byl noise, přítel neurotické migrény; říkal jsem si, že bedny musí prasknout. Nepraskly.
Jedna z věcí, která na globální rockové scéně chybí, jsou city - něco, z čeho dostanete pocit, že je to věc obyčejných a přitom inteligentních, tvořivých, kriticky uvažujících lidí, kteří nejsou roboti zaměstnaní v obrovských korporacích, ovládaní dalšími roboty, také zaměstnanci obřích korporací. Třetí album Arcade Fire Suburbs zadrátovalo díru v plotě. Vznikl koncept, že kapela se mentálně vrátí na místa, kde vyrůstala, kde jako ještě mladí kluci a holky jen tak blbli a po krátkém prozkoumání zjistí, že je tam všechno najednou úplně jinak. Exemplární příměr: na rohu ulice stála cukrárna laskavého soukromníka, jenž měl její provozování za životní poslání, dneska tam v jedné polovině prostoru prodává svoje hračky SONY a v druhém je krám, kam chodí jen držitelé zbrojního pasu. Je to osobní intimní výpověď o zlomených snech, jež se jednoduše zobecní do kritiky kapitalistického konzumu. Utrácíme za věci, co nepotřebujeme, zapomínáme na hodnoty.
Arcade Fire jsou po dlouhé době kapela, která z intimních problémů každého přesně dedukuje celospolečenské socioproblémy, o nichž se (raději) mlčí. Jsou to glosátoři, co přiznají city. Že sou v prdeli z toho, že se věci mění a minulost jde uchovat jen v paměti a na videích a fotkách. Angažovanější, než když Bono lobbuje peníze pro třetí svět.