Petr Váša a jeho projekty: Diskografie / Discography

Originální zjev evropské hudební scény

Z kopce: 1988 Z kopce (VINYLrip)
Z kopce / Ošklid: 2000 Reedice
	1987 Ošklid Živě!
	1989 Ošklid
·
Ty syčáci: 2000 Máj v dubnu
Ty syčáci: 2001 Lék & jed
Ty syčáci: 2002 Ssss
Ty syčáci: 2005 Lišák je lišák / The Fox Is A Fox (Mini Opera)
Ty syčáci: 2007 Bum bum bum (to nejlepší a bicí)
Ty syčáci: 2010 Krása
·
Petr Váša: 1994 Poemes Physiques Acoustiques
Petr Váša: 2006 FYSIPOS Live

„Sporému studentovi filosofické fakulty v tesilkách, které prý kdysi patřily Milanu Chladilovi, plál z očí hněv a vzdor a z úst se mu překotně řinula slova, která pojmenovávala všechno, co nám tehdy bránilo chovat se jako lidi: vnucenou nudu, neurotický neklid, bující lhostejnost, cynismus, hospodské kecy, bezúčelné přežívání ze dne na den… Hudebním řádem, zejména drtivou a nepředvídatelnou rytmikou s mnohými změnami tempa, nečekanými výtrysky bicích mě Z kopce občas připomněli Psí vojáky, jenom místo piána se Petr Váša potýkal místy velmi anarchisticky s kytarou.“ Vojtěch Lindaur.
„Tím, že je Váša výhradním autorem textů a melodií a navíc jejich interpretem, je výsledek velmi hutný a jednolitý. Za zády má rytmickou sekci (Koudelka, Svoboda) zdánlivě neosobních hudebníků, ale jen na první poslech. Ze spousty miniaturních riffů, ozdůbek a kudrlinek lze tušit, že rytmika není dílem příležitostně najatých kamarádů, zaměnitelných během dvou zkoušek za jakékoli jiné, ale plněhodnotných muzikantů, podílejících se na aranžování, dotvoření skladeb a hlavně hlásících se ke stejnému názoru jako protagonista skupiny. Vědomě se drží v pozadí a nechávají vyniknout Vášův démonický přednes.“ Jiří Tlach v knize Excentrici v přízemí.

Ošklid byl v mnohém daleko experimentálnější a poněkud vzdálenější tomu, co si lze představit pod pojmem rock. V Melodii (1987) se píše: „Velmi krátké absurdní texty vynikají díky složitým aranžmá vokálů. Zpěváci se většinou střídají po jednotlivých slabikách, což bylo nejvýraznější ve skladbě ´Jsem ošklivý člověk´…“ V dalších skladbách občas soubor zpíval á capella, přičemž jednotlivé hlasy se v nich prolínaly, překrývaly, takže vlastně vytvářely jakousi slovní koláž. „Řada mých kolegů tvrdí, že je to nejkrutější a nejrafinovanější kapela, kterou tato oblast u nás zažila,“ píše "Zub" Vlček v Profilech Rockfestu (1988). „Pochopitelně, Ošklid je mnostrózní legrace, plná ironie, poetických paralel, černého i bláznivého humoru, hudebních i jazykových hříček, balených v podivně chladné směsici, blížící se někdy i diskotékovému stylu. V rocku jsme zvyklí většinou (a díky metalu stále víc) na patetický, cosi obžalující nebo opěvující projev, takže chlad Ošklidu nám může připadat právě proto cynický anebo přinejmenším nesentimentálně drsný. Ale je takový opravdu?“