Hana Hegerová: Diskografie / Discography [19+ CD]

Article Index
Hana Hegerová: Diskografie / Discography [19+ CD]
Odkazy na download
All Pages

Page 1 of 2

Diskografie – Hana Hegerová (1966-2010) – ReUpload

Téměř vše nazpívané česko-slovenskou (anebo naopak?) šansoniérkou Hanou Hegerovou, co bylo vydáno, a to v MP3 příp. FLAC.

19×CDrip + 1×RadioRip => MP3 8×320+9×192+1×~162+2×128 kbps / 3×FLAC + covers

Co zde najdete - What you will find

Hana Hegerová: 1966 Šansony (1995)
Hana Hegerová: 1971 Recital (1996)
Hana Hegerová: 1974 Recital 2 (1995)
Hana Hegerová: 1978 Lásko prokletá (1995)
Hana Hegerová: 1984 Ohlédnutí (1995)
Hana Hegerová: 1987 Chansons / Wenn die Schatten
Hana Hegerová: 1987 Potměšilý host
Hana Hegerová: 1991 Paběrky
Hana Hegerová: 1997 Rýmování o životě
Hana Hegerová a skupina Petra Maláska: 1998 Bratislava live
Hana Hegerová: 2000 Síň slávy [2 CD]
Hana Hegerová zpívá písně Pavla Kopty: 2005 Můj dík
Hana Hegerová: 2006 Všechno nejlepší [2 CD]
Hana Hegerová: 2006 Koncert (Olomouc)
Hana Hegerová: 2007 Novoroční koncert
Hana Hegerová: 2009 Paběrky a pamlsky [2 CD]
Hana Hegerová: 2010 Mlýnské kolo v srdci mém

Hana Hegerová by Tomáš Padevět

Stručné curriculum vitae

Původem Slovenka, vystudovala herectví. Začátky pěvecké kariéry prožila v divadlech Rokoko (1958-61) a Semafor (1961-67) po boku Suchého, Horníčka, Roháče. Hostovala v pařížské Olympii. Vystupovala v mnoha zemích – např. Německu, Švýcarsku, Francii, Belgii, Rusku. V 70. a 80. letech měla často zákaz činnosti. Vydala několik desek u nás i v zahraničí (Recitál, Lásko prokletá, Ohlédnutí, Live). LP Potměšilý host se stalo deskou roku 1988 a nahrávka Levandulová písní roku 1988. Její koncerty jsou stále beznadějně vyprodané.

Interview s Hanou Hegerovou

[h5]Hana Hegerová, šansoniérka světového formátu, ví, o čem zpívá. Ví, že život není med, a ví, jak si dělat radost. A konečně pracuje na nové desce![/h5]

Je až neuvěřitelné, že jste se po dlouhých dvaadvaceti letech pustila do nahrávání další studiové desky. Texty máte doma v šuplíku přes dvacet let…

Ano. Nahráli jsme už základy k několika písním. Tyhle nové věci, které jsem si vybrala, jsou původní francouzské šansony. Protože mám velkou slabost pro francouzský šanson. Tenhle materiál už u mě ležel strašně dlouho. Velice ráda bych tím splatila svůj dluh, který mám vůči těm autorům. Já ty básníky a básnířky dost trápím. Vracím jim texty, škrtám... Dělám si do každého textu poznámky a podtrhuju barevnýma tužkama. Přebásnění těch textů je ale skutečně krásné. Nádherné.

Mohu se podívat na ty poznámky v textech?

Jistě, tady zrovna nějaké mám. Bylo mi řečeno, že se v tom nimrám. Pro mě je ale každé slůvko důležité! Červené podtržení znamená intonaci a modrá nadechnutí. Pak tu jsou ještě různé šipky, což je přesouvání. Dokonce i škrtání. A vidíte, že si nevymýšlím, nahoře u tohoto textu Pavla Kopty je rok 1988. Mám to doma skutečně dlouho!

Ale například právě v textu básníka Pavla Kopty, který již nežije, si snad nedovolíte něco škrtat?

V tomto případě jsem se zeptala jeho syna, zda mohu změnit pouze jedno slovo. On mi odpověděl, že to klidně mohu. (úsměv)

Kdysi jste řekla, že Pavel Kopta byl zvláštní. Čím?

Takhle jsem to řekla? On neudělal, do čeho se mu nechtělo. Vzpomínám, že jsem mu kdysi dala původní nahrávky Lásko má a Láska se slovy: „Uděláš, neuděláš. Když se ti bude chtít, tak to udělej.“ Prostě takhle. To jsou písničky velice krásné, takže do toho šel. Nezlomila jsem ho k tomu já. Jeho texty, to je jako po špičkách chodit a nic nepokazit! Kopta měl vzácný dar. Věděl, že slova textu musí v písničce znít srozumitelně. Stejně tak to má i Pavel Vrba.

Většinou se vždy mluví o vašich textech, jak jsou pěkné a kvalitní, ale jak je pro vás důležitá melodie písně?

Velice. Samozřejmě, všechno je důležité!

Zaujal mě hraný dokument mladého režiséra Jakuba Koháka Kde lampy bloudí. Obsadil vás v něm do role výpravčí. Jak byste reagovala, kdyby chtěl s vámi natočit videoklip?

Dobře! My jsme v podstatě rodina, tak se domluvíme. Mě by zajímalo, co vymyslel, a k tomu bych mu řekla své sladké já. Buď ano, nebo ne. (smích)

Hana Hegerová by Petr Hrubeš

Váš pěvecký projev je na jevišti tak silný, že i mužům občas slza ukápne. Těší vás dojímat těmi písněmi?

Musím říct, že považuji za svůj úspěch, když mi nějací chlapi řeknou: „A já jsem dokonce u toho brečel!“ Pak vím, že ta má práce nebyla zbytečná, když i tím otrlým mužským jsem trošku zahejbala. (úsměv)

Říkáte, že máte ráda chytré muže. Je ještě něco, co vám imponuje na mužích?

Asi nic jiného. Když je chytrý a má alespoň o pět centimetrů víc než já. Jsem prcek, takže tento nárok není skutečně moc velký. (smích)

V jistém období jste měla vedle sebe skvělého režiséra Jána Roháče. Bylo to rovnocenné partnerství?

Janek byl skutečně geniální! A to se nebojím v jeho případě tohle slovo použít. Já jsem ho z celého svého srdce a celou svou bytostí obdivovala. Co on dokázal! Už v šedesátých letech dělal vlastně videoklipy. Předběhl dobu. Byl velice citlivý režisér, který dělal i klasické divadlo.

Byl s vámi i v době těžkých sedmdesátých let?

Víte, že už ani nevím, kdy a jak to skončilo? (smích) Jen vzpomínám, že jsem se vrátila ze zahraničí a koupila jsem mu kožené cestovní přezůvky a hedvábný župan. Přišla jsem s dárkama, ale už zbytečně… (smích)

Dobře, víc z vás tahat nebudu a zeptám se na jinou věc. Myslíte si, že se vaše manželství, ze kterého máte syna, muselo rozpadnout?

My jsme se seznámili na Slovensku, odkud pocházím. Když jsem odjížděla do Prahy, tak už to nebylo úplně v pořádku. Ale rozváděli jsme se tak, že jsme se drželi pod paží a říkali, že se nemusíme rozvádět. Dodnes, když mám možnost, tak ho navštívím a s celou jeho rodinou jsem ve velmi dobrém vztahu. Byla jsem mu i na svatbě. Jeho děti mám nesmírně ráda a myslím, že také ony mě.

To je pěkné. Mohla byste mi říci proč, podle vás, zůstává dnes tolik žen samotných? Proč vztahy nevydrží?

Řekla bych, že to je velkou emancipací žen. Ženy jsou rovnocenné partnerky a často mají vyšší post než jejich partneři. Tam to pak hapruje. Je dobré, když přijde dítě. Protože každá normální žena v určitém momentu skutečně chce mít dítě a pak je důležité, aby se narodilo do úplné rodiny. Jak matka, tak otec jsou velice potřební! Ráda sleduji, když jezdím v létě do zahraničí, jak se ti zahraniční tatínkové skutečně starají o děti a maminka leží ve stínu a upíjí drink. To se mi hrozně líbí. (úsměv)

Dítě je určitě stmelovací prvek vztahů. Dnes ale ženy oddalují mateřství…

Ano, odkládají mateřství, až může být pozdě. Všechno se dá uzpůsobit, někdy sice těžko. Já se přiznám, že když jsem měla malé dítě, šla jsem si za svou kariérou do Prahy. Dítě bylo u babičky, kde se sice mělo dobře, ale výčitku z toho mám dodnes.

Pojďme tedy zpět k vašim písním. Říkáte, že většinou si své písně osvojujete na jevišti a teprve poté nahráváte ve studiu. Myslím si, že například písně Pohrdání a Tak být madonou jste naopak nejprve natočila - nebo jste je zpívala na koncertech?

Ne, ne. Ani třeba Denim Blue. Tuhle písničku jsem ani původně nechtěla zpívat. Říkala jsem, to je zase o něčem, o čem jsem zpívala dvacetkrát, třicetkrát. Nakonec jsem ji nahrála. To je ideální stav, když si písničku můžete ozpívat i kvůli orchestru. Aby věděli, o čem hrají.

Písně s texty Jiřiny Fikejzové Tak už bal a Čas na prázdniny jste natočila dokonce s velkým orchestrem Karla Vlacha…

Ano, ano. Já jsem chtěla trochu bojovat proti tomu, že šanson je něco hrozně divnýho a zvláštního. A pamatuju si, jak mi právě pan Vlach ve studiu říká: „A tady to trošičku jako uvolníme.“ A já odpověděla – nemusíte, celé to může být v rytmu, jak to je. To já si pak na ten hudební základ udělám.

Mám rád, když se smějete. Už vás poznám i v setmělém sále kina podle smíchu.

Já se ráda směju. Už i na divadle, když jsem hrála, nebyl problém mě rozesmát. Pak jsem třeba nedořekla pointu. Například i v Semaforu jsme si dělali navzájem takové milé podrazy. A vlastně bez smyslu pro humor bych se nemohla pustit do těch smutných písniček.

To věřím. A povězte mi, jak se žena s nádhernýma nohama smířila s tím, že právě nohy ji zradily jako první?

Jooo. Dobré nohy, to bylo fajn, v pořádku. Na počátku mé kariéry jsem byla takzvaný kusanec! Měla jsem, jak se na Slovensku říká, pred domom i za domom, tedy měla jsem správné křivky. A protože jsem chtěla, aby lidi poslouchali text, o kterém zpívám, požádala jsem osvětlovače, aby mě svítil jen jako detail. Od krku nahoru. V případě, že to bylo dobré pro některou písničku, tak jsem ty nohy „prodala“, proč ne. (úsměv)

Pan Jiří Suchý vám napsal několik písní, myslíte, že by i dnes dokázal napsat takové skvělé hity?

Já si myslím, že ano. On je přírodní úkaz, stále píše a velmi dobře. Myslím, že není možné ztratit talent, který on má. Napsal pro mě Kapku žárlivosti, Študent s rudýma ušima, Pro Kiki a Rámusy blues, kde jsem mu zazpívala jeden tón jinak a on mi to vyčítal. A měl pravdu, bylo to tak mnohem zajímavější.

Děláte si ještě někdy „den pro hvězdu“, jak to sama nazýváte?

To si dělám odjakživa. Hlavně v dobách, kdy jsme měli jiné starosti, než abychom normálně žili a pracovali! A v ten den koncertu, jsem opravdu vypustila z hlavy všechno ostatní a představila jsem si, že jsem hvězda v Hollywoodu a že nemám jiné starosti než večer být okouzlující a plná síly na jevišti… (smích)

Chápu, v době totality! Zažil jsem pak vaše vystoupení na balkonu Melantrichu v listopadu '89, kdy jste zazpívala hymnu tisícům lidí na Václavském náměstí. Jak to vlastně vzniklo?

Já jsem nejdřív ty první dny šla normálně do davu a chtěla to prožít a cítit, že je to pravda! Oslovil mě Ladislav Kantor z kapely C&K Vocal. Ten pocit se nedá popsat, jen vím, že jsem cítila zodpovědnost za tu ohromnou možnost být tam! Bylo to úchvatné!

To věřím. Pak, v dobách porevolučních, jste chodila do pražské pivnice U Tygra a sedávala tam spolu s Bohumilem Hrabalem. Jaký byl?

To je těžké říct, protože jsem seděla vedle člověka, kterého jsem nesmírně obdivovala a který mě uváděl v úžas svýma vědomostma. Jsem osudu vděčná, že jsem to mohla zažít. I když jsem ho hrozně rozčilovala a lezla mu na nervy tím, že jsem pořád pila čaj a ne pivo. (smích)

Můžete mi říci, jak se vám žije po sametové revoluci, v demokracii?

Báječně! Máme svobodu a v restauracích čisté záchody.

A čím si Hana Hegerová dělá radost dnes?

Joj! Toho je spousta. Když jsem za rozmarnou, jdu do parfumérie. Také velmi ráda jím v luxusních restauracích, ale taky v knajpě čtvrté cenové skupiny. Když je čas, poslouchám klasickou muziku a u toho si vykládám pasiáns. A pořídila jsem si pejska, francouzského buldočka, který mi strááášně komplikuje život, ale zároveň se s ním tolik nasměju… S jakou chutí mi trhá, na co přijde… (smích)

Myslím, že máte v životě štěstí na kvalitní lidi okolo vás. Je to obrovsky bohatý život.

To je pravda. A jsem za to velice ráda.

Hana Hegerová černobíle

Další stránka: » Odkazy na download »

Info

Home Page — HanaHegerova.cz

cs.wikipedia | sk.wikipedia | en.wikipedia
www.csfd.cz | www.imdb.com

Prev - Next >>

Tipy na články

Náhodné tagy

We have 4399 guests online

Alternativní vyhledávání

Integrovaný vyhledávač je vpravo nahoře a zde podrobné hledání. Níže najdete vyhledávání alternativní:

Doplnění prostřednictvím Google

Zoohoo moc účinné není

noCopyright

2012 Share Association, s.o. • Contact • Site Rules • Site Map

Website powered by free RSS Joomla! • Design: RocketTheme - AfterBurner • Optimization PageRank •