Tak nazval článek o Oldřichu Janotovi doplněný rozhovorem s ním Jiří Plocek v Literárkách. Chudé heslo věnované tomuto skvělému hudebníkovi a citlivému básníkovi na české Wikipedii vyjadřuje bezděčně, že je jeho hudba vpravdě menšinová: Sami uvádějí, že tento biografický článek je příliš stručný a neobsahuje důležité informace. Málokdo si troufne charakterizovat jeho tvorbu, natož osobnost.

Oldřich Janota & Mozart K.: 1982-10-22 Mozartovy koule (Live Brno)
Oldřich Janota & Mozart K.: 1982 Sešité ze zbytků (Prešburk)
Oldřich Janota + Radka Hanzlíková: 1983-06-15 Live Pardubice
Janota & Fidler, Richter: 1984-04-25 Brno Live
Janota & Fidler, Richter: 1984-05-25 Live Pardubice
Irena a Vojtěch Havlovi + Oldřich Janota: 1989-01-16 Chlumec u Ústí nad Labem
Oldřich Janota, Vojtěch a Irena Havlovi: 1989 Ozářený Sluncem, mrakem zastíněný
Oldřich Janota: 1990 Oldřich Janota
Oldřich Janota: 1994 Žlutě
Oldřich Janota: 1996 Mezi vlnami
Oldřich Janota: 1999 Stín na stříbrné lžičce (Hodonín 1983-06-10)
Oldřich Janota: 2000 Sešité
Oldřich Janota: 2000 Podzimní král (2 CD)
Janota-Fidler-Richter: 2001 High Fidelity (Něco za sebou & Pleteš) (2 CD)
Oldřich Janota: 2001 Liberec (2 CD)
Oldřich Janota a Mozart K: 2003 Jako Měsíc (2 CD)
·
NEDATOVANÉ BOOTLEGY
Oldřich Janota: Mozart K. (koncert, nedatováno)
Oldřich Janota: Druhý břeh (koncert, nedatováno)
Oldřich Janota: Dva koncerty
Oldřich Janota: Něco za sebou (koncert)
Oldřich Janota: Královna včel (koncert)
Oldřich Janota: Nedatovaný koncert 1
Oldřich Janota: Nedatovaný koncert 2
Oldřich Janota: Nedatované koncerty
Oldřich Janota: 1989-2000 Live

Oldřich Janota: Básník, hudebník, překladatel, vystudovaný žurnalista, v dobách totality noční hlídač či topič Oldřich Janota (*27. srpna 1949 v Plzni) napsal první písně na sklonku 60. let. Nejdříve vystupoval jako osamělý písničkář, později coby člen folk-rockové kapely Pentagram. Folkovou škatulku definitivně přerostl, když v roce 1979 sestavil dodnes kultovní skupinu Mozart K. V první polovině 80. let se Janota stal jaksi mimoděk jedním z nejpopulárnějších písničkářů, ale věhlas a halas nesvědčil jeho neprvoplánovým vizím. Raději opustil písničkovou formu a v triu s Lubošem Fidlerem a Pavlem Richterem se vrhl na novátorské experimenty s přednatočenými pásky. Pak jakoby si dopřál čas na rozmyšlenou. Na přelomu 80. a 90. let se vrátil k akustickým nástrojům a spolu s Irenou a Vojtěchem Havlovými se vydával na výlety do hájemství soudobé „vážné“ hudby. V posledních letech uzavírá kruh a hraje většinou sám s kytarou.

...nezaměnitelný zpěvák a kytarista, básník a příležitostně i břitký fejetonista Oldřich Janota začal vystupovat v sedmdesátých letech s folkovými baladami. V letech 1977-79 hrál s Jakubem Nohou a dalšími hudebníky v pražské skupině Pentagram. Hledání nových výrazových možností ho vedlo k založení souboru Mozart K. (1978-81) s nezvyklým nástrojovým obsazením (harmonium, saxofon, mandolína, kytara, bicí) a později k práci s experimentálním rockem a minimální hudbou ve spolupráci s Pavlem Richterem a Lubošem Fidlerem (1981-84). V roce 1985 Janota opustil na čas hudební scénu úplně. Vrátil se tiše, za zvuku akustické kytary a tibetských mís Stanislava Doležala. Koncem 80. a počátkem 90. let byl členem improvizačních sdružení Jiná rychlost času a Společenství PAN a své první desky natočil za doprovodu viol da gamba Ireny a Vojtěcha Havlových. Od počátku devadesátých let vystupuje Janota především sólově s kytarou…

(Článek v Literárkách ale jednoznačně doporučuji). Oldřichu Janotovi se podobně jako např. Ireně a Vojtěchu Havlovým (jejich spolupráce není náhodná) podařilo vstoupit za hranice reality a především o tom ví. Někteří lidé reagují prudce odmítavě. Co si o sobě myslí, dělá si s posluchačem co chce, prohlásila třeba básnířka Markéta Hejná a upozorňovala na hlas, kterým Janota posléze pronikne za obrannou psychickou bariéru. Něco na tom je. S velkým jenže… Oldřich nikam nevstoupí nezván. Musíte chtít. V daném případě ale nic nebyla platná má námitka, že vše je dobrovolné a nadto při tehdejším koncertu Oldřich cítil nekompaktní obecenstvo a dal možnost se vzdálit, což také Markéta udělala. Chápu sice její obavy, ale ještě ke všemu odsuzovala něco, co à priori odmítla poznat.
Pokusím se racionálně uchopit zážitek, který vás potká, když se svěříte do Oldřichových průvodcovských rukou - podmínkou je důvěra. Jakkoli racionálno za tímto nepoznaným a vědou zatím nezmapovaným velmi kulhá, přece jen i poznání vědecká nejsou zcela v rozporu. Myšlenkou sousedních světů, "které psi cítí především při úplňku", jsem byl unešen v knize Clifforda D. Simaka Město (já pamatuji paperbackové vydání Když ještě žili lidé v nakl. Kobra). Knihu Simak dopsal v roce 1952 a poetická (zároveň také děsivá) představa se koncem milenia stala jednou z teorií vysvětlujících nevysvětlitelný shluk náhod při vzniku našeho vesmíru. Dnes je to seriózní vědecká hypotéza. Simak by se divil. Představte si tedy, že Oldřich Janota se v těchto světech suverénně pohybuje (nebude se mnou možná souhlasit). A nabízí nám výlet do sfér, o nichž buď nemáme ani tušení anebo o nich víme (třeba ze snů), ale vědomě dokážeme vstoupit jen těsně za hranici, než nás vyděsí prostory bez hranic a záchytných bodů.
Oldřich Janota se např. v rozhovoru pro ČT2 vyjadřuje k významu času, k jeho vnímání. Paralelní světy a čas. To je debata stále o tomtéž, jen z jiného úhlu. Špičkoví současní matematici a fyzici přiznávají, že na tu zázračnou vše sjednocující teorii strun ještě nemá lidstvo kapacitu, aby ji pochopilo. Umělci, tedy skuteční tvůrci, byli vždy aspoň o krůček před. Chápu to takto: Oldřichu Janotovi se daří nahlédnout právě tyto dimenze. Zcela jiným způsobem, nějakou pro nás (i zmíněné fyziky a matematiky) nepochopitelnou zkratkou.
Je to pouhý můj pokus o formulaci mého osobního zážitku. Je to pohled užaslého posluchače, nikoli povolaného kritika či recenzenta. Ale třeba pomůžu napovědět těm, kteří hudbu Oldřicha Janoty ještě neslyšeli, přestože na každého bude pochopitelně působit byť třeba jen nepatrně jinak.
Ještě dodatek. Obecně se neví, jak silně ovlivnil Oldřich Janota celou českou hudební scénu. Představu si můžete udělat z alba vydaného Indies Scope Ztracený ve světě: A Tribute To Oldřich Janota, na kterém Janotovy skladby interpretují např. Jablkoň, Traband, Tara Fuki a řada dalších. Zde je odkaz na album na iGalerii.