Ladakh 567 je projekt, ve kterém bubeník Pavel Fajt přizval ke spolupráci Václava Kořínka z kapely Zuluville. Opět dokazuje, že na rozdíl od mnohých kolegů se ve svém vývoji nezastavuje. Fajt se anina téhle desce nebojí znovu a znovu objevovat – i s vědomím rizika neúspěchu – nové cesty. Inspirativně čerpá z hudebních stylů, které jsou většinou spojovány s mnohem mladšími hudebníky – s lehkostí i hravostí si pohrává s world music, a především s elektronikou – ale jako vždy osobitě po svém. Využívá studio, živě zahrané rytmy různě kombinuje, stříhá, sampluje a promíchává s dalšími zvuky, šepotem i zpěvem a vokály. A Kořínkovi dává možnost být mu rovnocenným partnerem. Hostující hudebníci už pak jen dokreslují atmosféru jednotlivých skladeb tak, aby tyto sloužily celku. Nahrávka vznikala průběžně v posledních dvou letech a náladou a způsobem práce navazuje na to, co Fajt už nakousl na svém sólovém albu Drum Trek, ale tento přístup rozvíjí dál – a i v koketérii s taneční hudbou jde mnohem dál. Je však otázkou, zda-li si téhle desky příznivci taneční muziky a DJs vůbec všimnou.

Za lehce exotickým názvem tohoto projektu se skrývají bubeník Pavel Fajt a zpěvák Václav Kořínek. Jak se dalo očekávat, jejich společnému albu 567 dominují výrazné rytmy.
Svodům hypnotických rytmů exotikou nasycené taneční hudby, zdá se, podlehla i veličina známá spíše z alternativnější strany hudebního spektra, bubeník Pavel Fajt. Jeho nedávnému sólovému albu Drum Trek kritika vyčetla strnulost tvůrčích postupů i přílišnou produkční strohost, jen někteří však již tehdy věděli o Fajtových "záletech" směrem k lehčím múzám. Proslulý bubeník totiž již před třemi lety spoluvytvářel koncertní podobu alba projektu Zuluville, k jehož hlavním osobnostem patří zpěvák Václav Kořínek. Jejich spolupráce na sebe nenechala příliš čekat a výsledkem bylo vytvoření projektu Ladakh. Kromě koncertních aktivit se zároveň oba poměrně často potkávali ve studiu; výsledek několikrát avizované album 567 však spatřilo světlo světa teprve nyní.
Fajtova posedlost rytmickými vzorci tu zdá se našla úrodnou půdu. Velkým pozitivem je to, že přestože má na albu velmi velký prostor, jeho hra tu nemá dominantní roli "velkého bubeníka". Mnohem méně známý Kořínek je mu velmi invenčním partnerem, přestože jeho výchozí pozice je dost rozdílná. Jeho rytmické cítění je mnohem přímočařejší, takže výsledný tvar naprosté většiny materiálu je takřka triphopově uvolněný. Zvláštní kapitolu tvoří jeho zpěv. Používá sice poměrně široký rejstřík hlasových prostředků, možná však až příliš často upadá do výrazových klišé (křečovitý příklon k exotickému frázování) např. hned v úvodní, jinak velmi dobré Dynamis, kde upomene důvěrně známý sound á la Hypnotix. Oproti téhle partičce je však zvuk dua, ve většině skladeb doplněného o hostující hudebníky méně "žhavý" a přece jen syntetičtější (větší zapojení elektroniky). Sympatické je velmi střídmé užití jinými spolky nadužívaného didgeridoo či módní záliby v hrdelních hlasech.
Co se jednotlivých skladeb týče, kromě Dynamis jsou velmi zdařilé dvě delší kompozice z první poloviny alba. Tou první je Fajtův rukopis zřetelněji prokazující Elvis, mající vlastně charakter písně, tak jak je Fajt svého času dělal spolu s Geertem Waegemanem a Annou Homler. Ještě o poznání zdařilejší je následující Aknael, ve které Kořínkův zpěv asi nejvíce deklaruje posun k osobitějším pěveckým polohám. V této skladbě duo působí určitě nejuvolněněji a dokazuje, že plně rytmické album nemusí být plně v zajetí obecně známých a hojně používaných struktur. Po zvukové stránce vyniká snad nejvíce Kon-Tiky Fly s příjemnou, i když trochu anachronickou kosmickou mezihrou; závěrečná "instrumentálka" Frajer Bodo zase oplývá velmi hutným a intenzivním zvukem s psychedelickými plochami, evokující vzdáleně staré dobré Can, závěr skladby a vlastně celého alba pak duo "stylově" ukončuje ambientní smyčkou v duchu Roberta Frippa.
Snad kromě příliš ploché Underground a dvou laciných šamanských "unplugged" legrácek Kula Kulu a Tua Hua je album jako celek až překvapivě zdařilým počinem. Nedosahuje sice účinku některých autentičtějších triphopově laděných spolků, na druhé straně nepůsobí ani chladně a vypočítavě, jak by možná mohl někdo očekávat. Projekt Ladakh se zdá být pro Fajta vítaným způsobem realizace, už proto, že jeho sólová produkce z poslední doby postrádala invenci a rovněž jeho pozice v nadnárodních alternativních projektech se zdá být již vyčerpanou záležitostí. Lze však na přece jen poněkud módní bázi stavět s výhledem do vzdálenější budoucnosti?

01 Dynamis
02 Elfa Romeo
03 Elvis
04 Aknael
05 Kula Kulu
06 Underground
07 Tua Hua
08 Kon - Tiky fly
09 Frajer Bodo