Může být hudba matematickým odrazem světa? Je možné reflektovat architekturu zvukem? Je skladatel schopen v kompozici použít nejčistší světlo? A může být barokní chrám hudebním nástrojem? Po několikaleté práci bubeník Pavel Fajt předkládá svou odpověď.
Nejdříve však musel Pavel Fajt najít někoho, kdo ho bude na mystické cestě doprovázet a korigovat. Za svého Vergilia si vybral spisovatele, filosofa a geologa Václava Cílka. Sice to nešlo tak hladce, jak možná předpokládal, ale Cílek nakonec kývl a podivuhodná výprava po barokních kostelích mohla začít.
Svoje kroky, nápady a myšlenky si autoři uchovali, aby je mohli zapsat do velmi obsáhlého bookletu. A ten je při poslechu opravdu klíčový. Bez něj totiž člověk jen sotva pochopí duši samotného díla. I bez doprovodných textů je jasné, že tenhle Pavel Fajt je někdo jiný, než ten z Drum Treku. Vzdušnější, čistší a procítěnější. Ale jen pokud se začtete do jejich deníku z cest, pochopíte, že nástroje se rozšiřují o opravdu nevšední kousky. Známý bubeník totiž nehraje jen na bicí a náhodné předměty. Fajt hraje na každou fresku, pracuje s mozaikami a místo rytmu počítá hrany staveb, jež ho obklopují. Přesto ale nezabředává do zmatených překomplikovaných pokusů o interpretace. Souhvězdí Santini zůstává převážně citovou záležitostí. Svou ruku k dílu přidalo i několik dalších muzikantů: zatímco Mariána Vargu nemohl nikdo dostat od varhan, Josef Klíč si své cello nepotřeboval ani pořádně osahat, aby s doprovodem bicích zahrál velmi působivou skladbu. Hostem posledním pak byl belgický experimentátor Geert Waegeman.
Je to určitě pocitovost, díky níž se deska neutápí sama v sobě. Ono se totiž může zdát, že celý ten koncept je přeci jen trochu velké sousto. Obzvlášť, když zvuku v prostoru a zvukových interpretací architektury se už ujali mistři jako Stockhausen, Varese nebo Xenakis. Kombinace barokních křesťanských staveb a bicích nástrojů může také na první pohled působit dost neuváženě. Ale jakmile se disk roztočí v přehrávači, uslyšíte sílu genia loci a budete strženi do světa, ukrytého nejen za jednotlivými údery do bubnů. Na desce se totiž skrývá svět pocitů, fascinace a pokory. Souhvězdí Santini je hudebním vyjádřením lásky a souznění. Jen těžko se hledají odpovědi na otázky vytyčené v úvodu a nejde posoudit, zda byli Pavel Fajt s Václavem Cílkem v jejich zodpovídání úspěšní. Rozhodně je však pravdou, že jejich precizní práce je působivá a obdivuhodná. A vyplývá z ní ještě jedna věc: i barokní chrám může být hudebním nástrojem. A jakým!

01 Albatus
02 Cleidos
03 Corpus Terrae
04 IN C
05 Týnice Spiritualis
06 Týnice Profana
07 Rusticus
08 Testudo Aurea
09 Vertumus Experqiscens
10 Jungle Virgo
11 Stellatus
12 Comes Vocis Templi
13 Mundus Lacustris
14 Druides
15 In Loco Vetere
16 Cursus Nocturnus
Bonus (krátký video sestřih koncertu + interview):
18. června v kostele sv. Františka, Křižovnické nám., Praha