Billy Wilder: Love in the Afternoon - Odpolední láska + CZE subs

Láska a Paříž

Gary Cooper se v této dnes již klasické romantické komedii typově vrací ke své roli lehkomyslného svůdníka z filmu Bluebeard's Eighth Wife (1938), i když tentokrát jako stárnoucí playboy Frank Flannagan. Na scénáři k oběma snímkům se podílel slavný Billy Wilder, který Odpolední lásku i režíroval. Audrey Hepburn zde ztvárnila Ariane, dceru pařížského soukromého detektiva Clauda Chavasseho (Maurice Chevalier). Ten sleduje Flannaganovy milostné pletky a výsledek sděluje podváděnému manželovi (John McGiver), jenž se rozhodne záletníka zabít. To ale zaslechne Ariane, která okamžitě spěchá Franka zachránit. Dokáže jej udržet v bezpečné vzdálenosti od McGivera tím, že se sebe dělá světačku; to Frank sice rychle prokoukne, ale Ariane jej stejně velmi fascinuje a poté, co dívka zmizí, rozhodne se ji hledat... Když se pak jednou setká s Chavassem, vypráví mu o krásné neznámé a netuší, že jde o detektivovu dceru - a ten mu rovněž v nevědomosti nabídne, že mu ji najde. Když pak ale zjistí, že by tak podporoval vztah své dcery s o mnoho let starším casanovou, začne ji od něj zrazovat. Ariane však na jeho naléhání nedá, což otvírá cestu k velkému romantickému finále. Film osvěžuje jemný humor jako je například výborný opakující se gag s kvartetem cikánských houslistů, kteří záletníka Coopera sledují úplně všude, včetně koupele v páře. Tato plynulá, inteligentní a mistrně natočená romantická komedie získala kromě řady nominací také několik cen; jako adaptaci románu Ariane Clauda Aneta ji napsali společně Wilder a I.A.L. Diamond.

„Přišla jsem dřív, abych vám řekla, že později nepřijdu“. Wilderova odpověď na Wylerovy Prázdniny v Římě. Více konverzační, více sentimentální, ale se stejně kouzelnou Audrey Hepburnouvou v hlavní ženské roli. Jejím mužským partnerem byl výrazně starší Gary Copper, muž ze západu, který uměl být v pravé poledne na tom pravém místě a kterému komediálněji laděná role rovněž prospívá. Úvodní monolog, typický snad pro všechny Wilderovy filmy, nás blíže seznamuje s prostředím, do kterého bude následující romantický příběh situovaný. Není to Řím, nýbrž – snad ještě romantičtější – Paříž, kde se dokonce i existencialisté milují. Pařížské exteriéry však reprezentuje všehovšudy ta Eiffelovka v pozadí, jinak dostávají prostor jenom americké interiéry a lehkou rukou psané dialogy. Wilder opět řeší svá oblíbené témata, to znamená manželství, nevěru, lásku, které není přáno… co je však sympatické, náruživost nekritizuje, pouze si ji vybírá jako ideální výchozí bod pro mnoho komických situací. Zde jde ale stejně více o vztah dvou lidí a o výkony dvou vynikajících herců, než o smršť vtipů. V několika scénách, nejlépe v té „pijácké“, pak byla výborně využita čardášová muzika, obstarávána skupinkou domnělých cikánů.