Oproti knize je to mnohem míň cynické a zároveň mnohem pichlavější, opojné rumové selánky jsou tu nahrazeny celkem výrazným politickým tématem a jeden se až nestíhá divit, jak nezvykle aktuální může být příběh z šedesátých let. Když mi bylo zhruba dvacet, přečetl jsem Rumový deník za jeden večer s lahví šampusu u postele a byla to neuvěřitelná zábava. S filmovou podobou bych to už asi neudělal, ale zábava je to taky. Johnny Depp pokračuje v oživování (tenotkrát i jako producent) díla Huntera S. Thompsona, takže respekt. A hraje taky hodně dobře. Nejen on.

Ač film postrádá typicky "thompsonovského" ducha, který naopak nechybí ve Fear and Loathing, není pouhým laciným pokusem o zfilmování dle mého nejlepší spisovatelovy knížky. To hlavní, tedy Karibik, hektolitry rumu a krásná Chenault, přítomno jest. A i Depp, ač v porovnání s jeho jinými rolemi nezvykle uťáplý, podává solidní představu o tom, jak romanticky dobrodružná mohla taková karibská novinařina být.

Rumový deník je jedním z těch filmů, které jsou příjemné na oko, tudíž se na ně dobře kouká, odehrávají se v exotických lokacích a neděje se v nich nic, k čemu byste museli vynaložit mozkovou aktivitu v míře větší než malé. Jinými slovy je to pěkný film, ale o ničem.